Obec Radešín

Obecní úřad Radešín
Radešín 58
Bobrová, 592 55

Socha Krista Trpitele

V roce 1765 byla v rámci barokních úprav v okolí zámku instalována na výšině směrem k Bohdalci kamenná socha sedícího Krista trpitele v upomínku na Bernarda Henneta (8.10.1699-18.8.1770), který byl opatem (1738-1770) ve Žďáře po zesnulém V.Vejmluvovi. Velmi kvalitní pozdně barokní sochařská práce, typická drobná sakrální památka v barokní krajině, významně spoluvytvářející kulturně-krajinný charakter okolí obce. Socha je datovaná chronogramem k roku 1765, autor není znám. Typicky „barokně“ tvarovaný, čtyřboký, konvexně vypouklý sokl s bočními volutovými křídly je nahoře ukončen vyloženou profilovanou římsou. Na přední straně soklu se v plastické kartuši nachází rytý majuskulní latinský nápis: „GLORIA HONORISIT TIBI DOMINE IESU CHRISTE SPINIS CORONATE“ (Překlad: Sláva a čest Tobě Pane Jezu Kriste trním korunovaný). Na zadní straně soklu je pak v jednoduchém rytém rámu vyryt český nápis: „Czest a chvala na nebi ať gest Dana a na zemi korunie Ježíše“. Iniciály F.C.P.B.B.P.Z.I.R. na boční straně soklu se pravděpodobně vztahují k renovaci z roku 1858. Zdejší socha je unikátní především svým nepříliš častým a bezpochyby zajímavým námětem. Jedná se ikonografický typ „Sedícího Krista trpitele“, pro nějž se také někdy užívá označení „Melancholický Kristus“, které vychází z podoby pozice figury se slavnou rytinou „Melancholie“ od A. Dürera z roku 1513, přičemž gesto hlavy držené v dlaních bývalo již od antiky užíváno pro vyjádření zamyšlenosti a smutku – melancholie). Téma „Sedícího Krista trpitele“ se u nás poprvé objevuje na přelomu 15. a 16. století na pozdně středověkých plastikách, zejména ve Slezsku - kompozice typu je založena na sedící postavě Spasitele, charakteristické je jeho gesto pravé ruky podpírající si hlavu, zatímco levá ruka volně spočívá v klíně. Socha v Radešíně pak představuje ukázku barokního zpracování tohoto starobylého středověkého tématu.

Nemusíme zdůrazňovat, že zobrazení se objevuje v scénické souvislosti s Pašijemi. Námět vyjadřuje okamžik Kristova života svázaný s úsekem děje krátce po „Bičování“ (krvavé rány na těle), Posmívání (trnová koruna na hlavě a rákosová palice v ruce, ironicky připomínající královské žezlo) „Nesení kříže“ (který vyvlekl až na Golgotu, jak také zračí stopy únavy ve tváři) – a nyní je již připraven (svlečen pouze do bederní roušky) pro ukřižování. V tomto posledním okamžiku – těsně před ukřižováním - zatímco jeho katové připravují kříž – se Ježíš naposledy rozhlédne kolem sebe a s hlubokým smutkem i s důstojně nesenou bolestí se zahloubá nad svým lidským osudem a především nad nezměrnou tíží lidských hříchů, jež ho dovedla až sem.

Vznik této obrazové formy, i přes zjevné dějové souvislosti, nebyl patrně podnícen přímo obsahem evangelií, ale nejspíše vizemi středověkých mystiků (sv. Brigita Švédská, sv. Kateřina Sienská), i v souvislosti s tzv. „Spasitelovými nářky“, které bývají zpívány při liturgii na Velký pátek. Úsporná figurální kompozice je spíše něž na vnější stránku věci soustředěna na meditativní obsah a psychologické momenty tématu. Emocionální náboj nese zejména výraz Kristovy tváře, jehož expresivní vnitřní dramatičnost kontrastuje s  vnějším sošným klidem figury.

U typu „Sedícího Krista trpitele“ jde o v určitém smyslu slova o „nad-dějovou formu“, obsahově symbolizující „pašije jako celek“. Spasitel je zde představen v lidsky zranitelné podobě, se kterou se člověk snadno může identifikovat a do Kristova utrpení se tak vcítit. Téma „sedícího Krista trpitele“ představuje typický symbolický „devoční obraz“, jehož smyslem bylo diváka podnítit k bezprostřednímu mystickému prodlení a k vnitřnímu prožitku přímého subjektivního kontaktu s Kristem.

Socha byla v roce 2000 odborně zrestaurována.

Použitá literatura: Kaliopi Chamonikola, Melancholický Kristus. K ikonografickému typu sedícího Krista Trpitele, in: Bulletin Moravské galerie v Brně, č. 55, Brno 1999, s. 3-7.

Zápis do státního seznamu kulturních památek proběhl dne 6. 12. 1963, socha je kulturní památkou evidovanou pod číslem 37000/7-4374.

Výletní naučná stezka okolím Radešína

Oficiálně se sice jmenuje Výletní naučná stezka okolím Bobrové, ale to jen proto, že vznikla jako projekt deváťáků na Základní škole Bobrová. Při pohledu do mapy vidíme, že spíš Radešín leží v jejím středu.

Stezka vede malebnou krajinou Vysočiny a zahrnuje celkem 10 stanovišť, která upozorňují na historické a přírodní zajímavosti na trase. Některá ze stanovišť jsou zcela unikátní a svým významem dalece přesahují hranice regionu.

Vybudování stezky získalo v roce 2011 prestižní ocenění Skutek roku v rámci Kraje Vysočina a v roce 2012 nominaci v mezinárodní soutěži Best practice LA21.